Od posledního závodu v Přední Výtoni uplynuly 4 týdny, za které jsem stačil pořádně potrénovat a tak jsem se do Klínů vcelku těšil.

Letos jsem tam do Klínů zavítal již podruhé. Z mé první návštěvy na Duatlonu Krušnoman jsem si přivezl 1. místo a v to samé jsem doufal i z Xterry. Profilově by mi měly tratě sedět.
Na kole se jednalo o vyjetí a sjetí 3 kopců s celkovým převýšením přes 2000 m, ale po celkem normálních cestách. Na trati nebylo nic technicky náročného a tak rozhodovaly jen výkonnostní dizpozice.
Trasa běhu byla od loňska kompletně předělaná a byla určitě více běhavá než loni nebo při Duatlonu.

V posledním týdnu bylo hodně teplé počasí a tak jsem předpokládal, že se bude plavat bez neoprénu – noční můra všech Xterráků ☺ Na druhou stranu musím říct, že to bylo rozumné. Vařit se v teplé vodě v gumě by nebylo moc příjemné.
Plavalo se v malém rybníku v Litvínově a mělo to být 1500 m rozdělených do 5 okruhů. Na konci každého okruhu byl kraťoučký přeběh kolem bójky. Držel jsem se celou dobu střídavě v nohách Lenky Cibulkové a Štěpána Vidnera, což jsem si říkal, že zaručuje dobrý plavecký čas. Těch 5 okruhů bylo dost nekonečných, ale nakonec jsme to překlepali a já vylézal v první skupince na cca 6. pozici.

Krátce po výjezdu z depa jsem se dostal na první pozici a měl jsem jediný cíl, udržet si ji až do druhého depa. První kopec z Litvínova (300 m.n.m.) na Loučnou (1070 m.n.m.) jsem to rval co to šlo. Tepy mi lítaly i nad 170 bpm což už je skoro moje maximálka (nechápu). Ale první pozici jsem udržel a nikoho za sebou neviděl. Ve sjezdu jsem trošku zatavil brzdy a málem nevybral zatáčku, ale nakonec to dobře dopadlo.
Druhé stoupání do Skiareálu Klíny bylo asi nejtěžší. Trať vedla přímo po sjezdovce a procentuální převýšení tak bylo extrémní. Člověk musel jet na maximu svých silových schopností, aby to vůbec utočil. V těchto částech závodu jsem již viděl za sebou Tomáše Jiránka, který se nebezpečně blížil.
Pod třetí kopec, který se mi jel asi nejlépe jsem si přivezl necelou minutku náskoku, ale do depa se to ztenčilo na 10 vteřin. Tomáš jel opět výborně a smazal přes 2 minutky manka, které nabral ve vodě.

Já jsem si však splnil cíl a do běhu vybíhal na první pozici. V prvním kilometru se Tomáš ještě držel kousek za mnou, ale na kopci, který jsme vybíhali jsem ho již neviděl. Od poloviny běžecké části jsem si už hlídal pozici. Závěrečný hung jsem srabácky vyšel s rukama na kolenou a cílovou rovinku (rovinka se zrovna v tomhle případě moc nehodí) jsem si užil na výbornou.

Jednalo se o fyzicky asi nejtěžší závod v rámci terénního triatlonu u nás, ale na druhou stranu zase o jeden z nejméně technicky náročných závodů. Vše nám ještě zpříjemnilo sluníčko a teploty přes 30 st.  I když mě to nevadí. Lepší než kdyby byla zima.