Příprava na pul maraton
Den nezačal nikterak pozitivně, zaspal jsem o 20 min. Budík mi nezazvonil v určenou hodinu. To proto asi, že jsem si ho nenastavil. Spoléhal jsem, že vstanu jako vždy sám od sebe, ale jako na potvoru dneska se spalo déle. Rychle jsem naházel všechny věci do svého speciálního závodního batohu Zoot Transition Bag (vejde se tam snad všechno kromě kola), sebral kolo a vyrazil směr Ostrov nad Ohří.
Prezentaci jsem nestihnul nakonec jen asi o čtvrt hodiny, což bylo defacto v plánu. Co tam má pak člověk dělat 3 hodiny na startu. Ve druhém depu na náměstí v Ostrově jsem si připravil běžecké boty a přehazku s číslem a vydal se na cestu k rybníku. Start je necelých 10 km od Ostrova, a tak se vyplatí využít cestu jako rozjetí na kole. Já to teda většinou moc nedělám, protože jsem buď líný, nebo nestíhám, ale tentokrát jsem slíbil přenechat místo v autě Petře (manželka Vaška Holuba). Nakonec to bylo vcelku příjemné rozšlapání a alespoň jsme cestou s Vášou pokecali a klasicky si postěžovali na naše špatné plavecké schopnosti ☺.
Po příjezdu na místo jsem záhy zjistil, že jsem si doma zapomněl cyklistickou helmu. Proto se všechny věci vešly do báglu tak snadno. Naštěstí mě zachránil Lukáš Netík, který má nabitý karavan záložních věcí na půjčení. Díky Luky ☺
Menší rozruch mezi závodníky způsobila zpráva o plavání bez neoprénu. Netřeba zmiňovat, že tato zpráva nebyla přijata moc pozitivně, protože nejenom, že nemáme moc rádi zimu, ale hlavně jako Xterráci neumíme moc plavat, a tak jsme rádi, když nám alespoň ten neoprén trochu pomůže. Vyměnil jsem tedy kombinézy a vzal si svojí novou aero (takže snad i hydro) kombinézu od Zootu. Při tom převlékání jsem zjistil další nemilou věc, že nemám ani plavecké brýle a čepku. Naštěstí už jsem věděl, kam je jít hledat ☺. Lukášův karavan nezklamal.
Do vody jsem tedy skočil s menším zásekem, než bylo v plánu, ale delší rozplavání z minulého týdne jsem si ještě pamatoval. Voda nebyla tak studená, jak jsem se bál, ale tyto pocity se brzo změnily při několika-minutovém čekání na startovní výstřel ve vodě po pás.
Plavaly se 2 okruhy, první 400m a druhý 800m. Voda byla tentokrát tak čistá, že jsme si neviděli ani na špičku nosu. Brzy jsem pochopil, že se budu muset celkem často dívat na cestu, abych si to neštrádoval někam úplně mimo. Drželi jsme se celkem v pěkné lajně jeden za druhým a občas jsme se přitom pošimrali na nohou. Měl jsem z toho dobrý pocit. Z toho, jak mi to plave, ne z toho šimrání.
Z vody jsem vylézal na nějakém 14. místě s minutovou ztrátou na Honzu Kubíčka. Trochu jsem se zaseknul při zapínání té půjčené helmy, ale nakonec se podařilo a mohl jsem se vydat na cestu. Při cestě pod kopec jsme se trochu potahali se Štěpánem a díky tomu určitě stáhli nějakou tu vteřinku. V polovině kopce jsem již viděl Honzu před sebou. Trochu jsem si hrábnul, abych ho dojel. Povedlo se. Uvisel jsem i zbytek stoupání a cestou dolů si odpočinul a vypustil trochu toho laktátu z nohou. Martina Krňávka (nejlepšího plavce) jsme předjeli v lese u rybníka. Trať od rybníka do Ostrova už není nijak extra technická ani náročná, a tak jsme si to po zbytek cyklistiky kroutili s Kubajzem spolu, bok po boku, nebo spíše kolo na kolo.
Prezentaci jsem nestihnul nakonec jen asi o čtvrt hodiny, což bylo defacto v plánu. Co tam má pak člověk dělat 3 hodiny na startu. Ve druhém depu na náměstí v Ostrově jsem si připravil běžecké boty a přehazku s číslem a vydal se na cestu k rybníku. Start je necelých 10 km od Ostrova, a tak se vyplatí využít cestu jako rozjetí na kole. Já to teda většinou moc nedělám, protože jsem buď líný, nebo nestíhám, ale tentokrát jsem slíbil přenechat místo v autě Petře (manželka Vaška Holuba). Nakonec to bylo vcelku příjemné rozšlapání a alespoň jsme cestou s Vášou pokecali a klasicky si postěžovali na naše špatné plavecké schopnosti ☺.
Po příjezdu na místo jsem záhy zjistil, že jsem si doma zapomněl cyklistickou helmu. Proto se všechny věci vešly do báglu tak snadno. Naštěstí mě zachránil Lukáš Netík, který má nabitý karavan záložních věcí na půjčení. Díky Luky ☺
Menší rozruch mezi závodníky způsobila zpráva o plavání bez neoprénu. Netřeba zmiňovat, že tato zpráva nebyla přijata moc pozitivně, protože nejenom, že nemáme moc rádi zimu, ale hlavně jako Xterráci neumíme moc plavat, a tak jsme rádi, když nám alespoň ten neoprén trochu pomůže. Vyměnil jsem tedy kombinézy a vzal si svojí novou aero (takže snad i hydro) kombinézu od Zootu. Při tom převlékání jsem zjistil další nemilou věc, že nemám ani plavecké brýle a čepku. Naštěstí už jsem věděl, kam je jít hledat ☺. Lukášův karavan nezklamal.
Do vody jsem tedy skočil s menším zásekem, než bylo v plánu, ale delší rozplavání z minulého týdne jsem si ještě pamatoval. Voda nebyla tak studená, jak jsem se bál, ale tyto pocity se brzo změnily při několika-minutovém čekání na startovní výstřel ve vodě po pás.
Plavaly se 2 okruhy, první 400m a druhý 800m. Voda byla tentokrát tak čistá, že jsme si neviděli ani na špičku nosu. Brzy jsem pochopil, že se budu muset celkem často dívat na cestu, abych si to neštrádoval někam úplně mimo. Drželi jsme se celkem v pěkné lajně jeden za druhým a občas jsme se přitom pošimrali na nohou. Měl jsem z toho dobrý pocit. Z toho, jak mi to plave, ne z toho šimrání.
Z vody jsem vylézal na nějakém 14. místě s minutovou ztrátou na Honzu Kubíčka. Trochu jsem se zaseknul při zapínání té půjčené helmy, ale nakonec se podařilo a mohl jsem se vydat na cestu. Při cestě pod kopec jsme se trochu potahali se Štěpánem a díky tomu určitě stáhli nějakou tu vteřinku. V polovině kopce jsem již viděl Honzu před sebou. Trochu jsem si hrábnul, abych ho dojel. Povedlo se. Uvisel jsem i zbytek stoupání a cestou dolů si odpočinul a vypustil trochu toho laktátu z nohou. Martina Krňávka (nejlepšího plavce) jsme předjeli v lese u rybníka. Trať od rybníka do Ostrova už není nijak extra technická ani náročná, a tak jsme si to po zbytek cyklistiky kroutili s Kubajzem spolu, bok po boku, nebo spíše kolo na kolo.
Druhé depo jsme zvládli na vteřinu stejně, a tak jsme mohli dál s Honzou probírat naše aktuální pocity ze závodu. Čekaly nás 2 okruhy po nějakých 4 km. V jednom úseku je celkem náročná a technická pasáž, kdy se vybíhají a hned sbíhají asi 4 prudké brdky a ještě k tomu vše mezi šutry. V prvním kole se neudálo nic zajímavého a Honza se takticky držel stále za mými zády. Na začátku druhého kola jsme lehce poškádlili, díky čemuž jsem nakonec získal několikametrové vedení. Toho jsem využil, přitlačil na pilu a vytvořil si nakonec asi půlminutový náskok. Toto vedení jsem si udržel až do finiše na náměstí. Takže 1. místo na MČR v terénním triatlonu. Příští týden hurá do Lucemburska, pokusit se kvalifikovat do Zellu.
