Již potřetí se konal v Prachaticích závod světového poháru v terénním triatlonu Xterra, na kterém se rovněž udělují sloty na Hawai. Prachatice byly první destinací srpnové evropské tour, následovat bude SP v Německu, Anglii a Dánsku. Takovýto harmonogram závodů přilákal profíky z celého světa.

Do Prachatic jsem se vydal již ve středu projet si trať. Oproti loňsku byla trochu pozměněna a opět trochu ztížena. Přibylo pár krásných, ale těžkých singletrackových pasáží, které mi moc nevyhovují, a tak ambice na dobrý výsledek ještě trochu poklesly.

Sobotní počasí vypadalo zpočátku divoce, ale nakonec spadlo jen pár kapek a těsně před startem ještě vykouklo sluníčko.
Plavání rozdělené do dvou 750m okruhů s krátkým přeběhem jsem napálil asi nad mé síly. Po výlezu z vody jsem tepal přes 180 a pár desítek minut se z toho vzpamatovával. Čas nebyl špatný, ale co jsem získal na plavání, tak jsem dvojnásobně ztratil v prvních kilometrech na kole, kdy jsem pomalu nebyl schopen uviset holky. Vašek, se kterým jsem vylézal z vody mi odfrčel hned na prvním kilometru a už jsem ho do konce neviděl. Na psychice mi ani nepřidalo, když se kolem mě prohnal Štepán Vidner se slovy “Ty vole, co je s tebou”.
Dal jsem se do kupy až ve sjezdech do Prachatic, které byly oproti tréninku naštěstí suché a tak, bahenní lázně, které jsem čekal, se nekonaly. Při zdolávání palet na náměstí jsem myslel, že prorazím plášť i s ráfkem, ale naštěstí můj Maxbike s bezdušákama na kolech Mavic Crossmax vydržel.
Výstup z Prachatic zpět na hřeben mi celkem sednul a předjel jsem Holanďana i Francouze, kteří mi ve sjezdech ujížděli.
Bohužel na kopci jsem udělal technickou chybu, napálil převodníkama do kořene a spadnul mi řetěz. Nahození mi trvalo dýl než muselo, a tak mě kluci opět předjeli. Do konce cyklistické části jsem je již neviděl.
Oba se mi však podařilo předběhnout v úvodních kilometrech běhu. Ten byl také rozdělen do dvou okruhů. První okruh jsem šel celkem zadrženě, protože jsem se obával křečí, které začaly o sobě dávat vědět (budu muset to stravování ještě zdokonalit, dřív jsem s tím problémy neměl). Druhý okruh už byl takový bez náboje a chuti. Profil běhu byl hodně těžký a velkou část jsem spíše odchodil než odběhnul.

Do cíle jsem dorazil se začínající průtrží mračen na celkovém 10. místě, což je výsledek, který bych před závodem bral všema deseti. Pocitově jsem se ale necítil dobře a doufám, že příští týden v Německu to bude lepší.