Když jsem loni nevyhrál celkově ani pohár v dlouhém triatlonu (2. místo) a ani v terénním triatlonu (3. místo), tak mi letos ČTA připravila celý pohár v duatlonu. Naštěstí do poháru spadá hodně závodů, které již na své startovce mám, a tak jsem pouze těch pár zbývajících doplnil.
První z nich nás (mě a Frantu Schovala) zavedl na Moravu do Dobroslavic u Ostravy. Rozhodli jsme se využít služeb Českých drah a odcestovali již v pátek. Spaní v Ostravě nám poskytl Filip Lužný, kterému bych tímto rád poděkoval.

Jeho úmysly však byly jiné. Filip v nás ucítil konkurenci a snažil se nás odtáhnout do Stodolní, my jsme však přes všechna lákadla a pokušení odolali. ☺

Dobroslavický jarní duatlon byl spíše zimní. Teploty se horko těžko šplhali přes 6 stupňů a pověstný severní vítr byl opravdu krutý. Místo rozběhání a přípravy depa jsme se tedy uchýlili do místní hospody, kde jsme polykali jeden teplý čaj za druhým. Franta stihnul i jednoho Ostravara, který byl pro něj právě největším lákadlem ve Stodolní. Abych mu nekřivdil, tak ten Ostravar byl asi až po závodě.

Start závodu byl sice naplánovaný na 13:00, ale Filip (jehož záměry nám stále ještě nebyly zřejmé) nás ujistil, že bude určitě zpoždění minimálně o 30min. V hospodě už došel teplý čaj, a tak jsme se rozhodli projet alespoň jedno kolo tratě. Vrátili jsme se cca ve 12:55 a zjistili, že start posunutý nebyl. Měli jsme tedy celých 5 min. na přípravu depa a rozklusání. Byl jsem rád, že jsem vůbec našel v báglu všechny věci a dal je na své místo. Připevnění gumiček na tretry, gelu na kolo jsem rovnou vzdal. Jako bonus jsme dostali ještě žlutou kartu (Franta dokonce dvě, aby nám moc neutekl).

Na rychlo jsme tedy změnili taktiku, nepůjdeme hned 3:15/km, ale rozklusneme se v prvním kilometru tempem 3:30/km a pak uvidíme. Po prvním kolečku si Franta odpykal svůj 30vteřinový trest. Velké překvapení bylo, že se objevil zpět na čele hned po kilometru. Musel běžet snad tempem pod 3:00/km. Měl jsem co dělat, abych na něj stihnul zakřičet „kam se ženeš”, když nás míjel a to ho alespoň trochu uklidnilo. Po druhém kolečku jsem šel na trestnou lavici já. Alespoň jsem si 15s oddechnul a vydal se hned stíhat duo Franta – Petr Minařík. To se nakonec povedlo až zhruba po 3 km na kole. Franta držel zběsilé tempo na běhu i na kole a nebylo to vůbec jednoduché.

Zbytek prvního okruhu jsme projeli na pohodu s pravidelným střídáním Franta-Petr-Já. Plánoval jsem nastoupit sám ve druhém okruhu v kopci, ale začal nás dohánět (a nakonec v kopci dohnal) cyklista Petr Hudeček. Tipoval jsem, že se pokusí nastoupit, a tak jsem spoléhal na to, že nastoupím s ním. Při prvním nástupu jsme nechali za sebou Frantu a při druhém Petra. Na druhý běh jsem si věřil, a tak po zbytek kola jsem už nic nevymýšlel.

První 2 kilometry po kole byly nohy klasicky tuhé a ta rychlost tam prostě ještě není. Navíc Petr Minařík běžel výborně. Po kole ztrácel cca 30 s a během těch 2 km jsem ho měl těsně za zády. Tipoval jsem to na sprintérský souboj v posledním kilometru. Nakonec to nebylo nutné. Petr lehce polevil a moje nohy se rozeběhly, takže poslední okruh jsem si již pohlídal náskok a do cíle dorazil se zhruba 20vteřinovým vedením.

První závod sezóny se povedl. Každopádně ukázal slabiny, na kterých je ještě potřeba pracovat. Nakonec to byl kvalitnější závod než jsem čekal, ale jsem za to rád, protože jsem musel makat na 100 % a mohl tak otestovat svoji výkonnost.