První dny na Mallorce
Ráno v 6:30 budíček (no abych si zas tolik nefandil, tak někdy až v 7:00). Naštěstí ale nic nezvoní, tak ňák jsem se naučil sám vstávat. Jdu si uvařit čaj. Cvak!!! Tma jako v prd*. Opět vypadly pojistky. Vojta si u sebe topí a v našem skvělém apartmánu nemůže být puštěné topení a rychlovarná konvice najednou. Nezbývá než si uvařit vodu na plotně. Skoro jsem na tuhle možnost zapomněl.☺
Při snídani v posteli zkontroluju maily a novinky na internetu a vrhám se na ranní proceduru. Zkouším jógu podle youtube, ale nezapomínám přidat do vyhledávání „pro začátečníky“. Asi to moc nepomohlo. První pozici „Vadžra ásana“, neboli sed na patách nezvládám. Bohužel to ani s dalšími pozicemi není lepší. Nevím, jestli se na konci jógy cítím víc uvolněný nebo spíš zničený, ale začátky jsou vždycky těžké. Před 5 lety jsem neuplaval kraulem ani 25 m a taky jsem se to naučil. Jakžtakž… ☺
Využívám dobrého rozdýchání při józe a dávám si první tréninkovou fázi – 30 nádechů s PowerBreathe. Začátek je v pohodě. Konec už celkem ztěžka, ale to tak při tréninku bývá. Zkontroluju naměřené hodnoty (výkon, objem, kapacitu, efektivitu nebo co to všechno měří) a pro jistotu zapisuju do deníčku pro pozdější analýzu.
V 10:00 je sraz na Baleario 9 a na opozdilce se nečeká. V 9:50 Vojta šteluje sedlo. Včera si ho dával nahoru asi tak o 1 µm a dneska o 2 µm dolů. Prý, že má trenky s tlustší vložkou. Takže klasicky nestíháme a místo normálního rozjetí valíme podél pláže 35 km/h, aby nám neujel balík. Balík ujel, ale naštěstí naším směrem, takže jsme je chytili. Že bysme si v háku nějak extra odpočinuli, to se říct nedá. Do kopce na zahrádky dupeme přes 25 km/h. Pořádně se zakyselit hned na začátku – to mám nejradši. Po pobřežce nám fouká do zad, a tak dáváme 50 km za hoďku a kousek. Balík jede dál, ale my se svědomitě odpojujeme. Přece jen jsme tu první dny a nechceme se hned zničit.
Na cestu zpět Vojta vybírá populární trasu Felantix – Porreres – Llucamjor. Já už z ní pomalu kvetu, protože jsem jí jel snad víckrát než trasu doma na nákup. Do toho nám samozřejmě fouká proti, a tak máme před sebou 2 hodinky plné zábavy. No možná i trochu víc, protože si Vojta musí ještě tak 2x poštelovat sedlo. Za Llucmajorem zvolňujeme tempo a já si užívám „normální“ jízdu, kdy nemusím Vojtu stále dotahovat. Bohužel ne na dlouho. Předjíždíme skupinku mladých německých cyklistek, které se za nás zaháknou a ve Vojtovi bouchnou saze. Začíná opět závod až domů.
Doma už probíhá standardní procedura sprcha, jídlo, strečink. Já si dávám druhou fázi s POWERbreathe. Vojta si místo toho jde prát. Ano, každý den praní. Asi ho to baví.
Večer přichází čas regenerace a masáží. Lepíme si diody na vyšvihané :-) nohy a necháváme si projíždět unavené svaly příjemnými elektrickými impulzy z našich Compexů. Vojta tomu moc nevěří, ale zkouší. Já si zase říkám, že na škodu to rozhodně nebude. Minimálně je to alespoň příjemné. Ani se mi nechce odkulit se vedle do postele.
Tímto stylem jsme strávili uplynulých 30 dní. Většinou jsem teda ještě párkrát skočil do bazénu a vyběhnul na pláž. Ve statistikách to vypadalo nějak takto:
Tréninkových dní: 24
Čas: 105 hod.
Tréninků: 50
Plavání: 51 km
Kolo: 1960 km
Při snídani v posteli zkontroluju maily a novinky na internetu a vrhám se na ranní proceduru. Zkouším jógu podle youtube, ale nezapomínám přidat do vyhledávání „pro začátečníky“. Asi to moc nepomohlo. První pozici „Vadžra ásana“, neboli sed na patách nezvládám. Bohužel to ani s dalšími pozicemi není lepší. Nevím, jestli se na konci jógy cítím víc uvolněný nebo spíš zničený, ale začátky jsou vždycky těžké. Před 5 lety jsem neuplaval kraulem ani 25 m a taky jsem se to naučil. Jakžtakž… ☺
Využívám dobrého rozdýchání při józe a dávám si první tréninkovou fázi – 30 nádechů s PowerBreathe. Začátek je v pohodě. Konec už celkem ztěžka, ale to tak při tréninku bývá. Zkontroluju naměřené hodnoty (výkon, objem, kapacitu, efektivitu nebo co to všechno měří) a pro jistotu zapisuju do deníčku pro pozdější analýzu.
V 10:00 je sraz na Baleario 9 a na opozdilce se nečeká. V 9:50 Vojta šteluje sedlo. Včera si ho dával nahoru asi tak o 1 µm a dneska o 2 µm dolů. Prý, že má trenky s tlustší vložkou. Takže klasicky nestíháme a místo normálního rozjetí valíme podél pláže 35 km/h, aby nám neujel balík. Balík ujel, ale naštěstí naším směrem, takže jsme je chytili. Že bysme si v háku nějak extra odpočinuli, to se říct nedá. Do kopce na zahrádky dupeme přes 25 km/h. Pořádně se zakyselit hned na začátku – to mám nejradši. Po pobřežce nám fouká do zad, a tak dáváme 50 km za hoďku a kousek. Balík jede dál, ale my se svědomitě odpojujeme. Přece jen jsme tu první dny a nechceme se hned zničit.
Na cestu zpět Vojta vybírá populární trasu Felantix – Porreres – Llucamjor. Já už z ní pomalu kvetu, protože jsem jí jel snad víckrát než trasu doma na nákup. Do toho nám samozřejmě fouká proti, a tak máme před sebou 2 hodinky plné zábavy. No možná i trochu víc, protože si Vojta musí ještě tak 2x poštelovat sedlo. Za Llucmajorem zvolňujeme tempo a já si užívám „normální“ jízdu, kdy nemusím Vojtu stále dotahovat. Bohužel ne na dlouho. Předjíždíme skupinku mladých německých cyklistek, které se za nás zaháknou a ve Vojtovi bouchnou saze. Začíná opět závod až domů.
Doma už probíhá standardní procedura sprcha, jídlo, strečink. Já si dávám druhou fázi s POWERbreathe. Vojta si místo toho jde prát. Ano, každý den praní. Asi ho to baví.
Večer přichází čas regenerace a masáží. Lepíme si diody na vyšvihané :-) nohy a necháváme si projíždět unavené svaly příjemnými elektrickými impulzy z našich Compexů. Vojta tomu moc nevěří, ale zkouší. Já si zase říkám, že na škodu to rozhodně nebude. Minimálně je to alespoň příjemné. Ani se mi nechce odkulit se vedle do postele.
Tímto stylem jsme strávili uplynulých 30 dní. Většinou jsem teda ještě párkrát skočil do bazénu a vyběhnul na pláž. Ve statistikách to vypadalo nějak takto:
Tréninkových dní: 24
Čas: 105 hod.
Tréninků: 50
Plavání: 51 km
Kolo: 1960 km
Běh: 178 km
