Jak mě Vojta vytáhnul na Mallorku
Jak už to tradičně bývá, tak končící zima a přicházející jaro bývá u triatlonistů ve znamení 2týdenních soustředění v teple – většinou na Mallorce nebo Kanárských ostrovech. Já tradičně jezdím na Mallorku se svým kamarádem z Kralup, výborným cyklistou a reprezentatem v MTBO, Vojtou Stránským.
S Vojtou jezdím rád, protože se na vyjížďkách rozhodně nenudím. A i přesto, že mě nikdy mě nenechá vybrat trasu, kudy pojedeme, tak je to fajn. Na začátku švihu tvrdí, ať volím cestu já, ale hned na druhé křižovatce to stejně stáčí podle svého. Nebo když jste prošitý po 120 km a chcete zastavit na kafe, tak u kavárny prohlásí, že se mu nelíbí a jede dál. A pozorní čtenáři již jistě tuší, že když Vojta řekne, že jedeme jen 2 hod. na pohodu, tak jsou z toho většinou 4 hod. průměrem přes 30 km/h v kopích.
Ale jinak je to hodný kluk. Vím, co od něj mám čekat, a tak jsem už vždy dobře připraven.
Budete se divit, ale i přes všechny tyto věci jezdím s Vojtou dobrovolně, rád a dokonce to i vyhledávám. Už před dvěma lety jsem mu na Mallorce slíbil, že s ním pojedu vždycky a na jak dlouho bude chtít - čím déle, tím lépe. Loni jsme si pohrávali s myšlenkou, že na Mallorku pojedeme 2x, ale nakonec to kvůli zapomenuté zimě nebylo potřeba.
Při plánování letošního soustředění na jednom podzimním švihu, mě Vojta zaskočil myšlenkou, že pojedeme na Mallorku na 2 měsice. A vzhledem k tomu, že jsem měl zrovna asi slabší chvilku (rozumějte, že jsem sotva popadal dech, tepy 180, no prostě jak to tak klasicky s Vojtou bývá), tak jsem mu na to kývnul.
Práce mě už doma tolik nedrží (a navíc se dá dělat přes internet), rodina zatím také ne (Janča je ráda, že se mě zbaví), tak proč si nevyzkoušet trénovat 2 měsíce jako profík.
Přes internet jsme našli soukromý byt na pronájem v S’Arenal. Z původní avizované ceny za pronájem jsme dostali asi 60% slevu díky tomu, že není sezóna a také kvůli délce pobytu. Takže nás nakonec tato sranda vyjde levněji, než dva 14denní pobyty v hotelu. A ještě za námi můžou přijet kamarádi na návštěvu. Jedinou nevýhodou je, že člověk si musí sám vařit. Což se teda nakonec ukázalo jako celkem výhoda. Omezili jsme ranní a večerní přežírání, které většinou při stravování v hotelech bývá na denním pořádku. A také jsme se naučili vařit nějaká zajímavá jídla (čočka na kyselo alá babička Truhlářová, smažené krevety podle Jany U. atd.).
S Vojtou jezdím rád, protože se na vyjížďkách rozhodně nenudím. A i přesto, že mě nikdy mě nenechá vybrat trasu, kudy pojedeme, tak je to fajn. Na začátku švihu tvrdí, ať volím cestu já, ale hned na druhé křižovatce to stejně stáčí podle svého. Nebo když jste prošitý po 120 km a chcete zastavit na kafe, tak u kavárny prohlásí, že se mu nelíbí a jede dál. A pozorní čtenáři již jistě tuší, že když Vojta řekne, že jedeme jen 2 hod. na pohodu, tak jsou z toho většinou 4 hod. průměrem přes 30 km/h v kopích.
Ale jinak je to hodný kluk. Vím, co od něj mám čekat, a tak jsem už vždy dobře připraven.
Budete se divit, ale i přes všechny tyto věci jezdím s Vojtou dobrovolně, rád a dokonce to i vyhledávám. Už před dvěma lety jsem mu na Mallorce slíbil, že s ním pojedu vždycky a na jak dlouho bude chtít - čím déle, tím lépe. Loni jsme si pohrávali s myšlenkou, že na Mallorku pojedeme 2x, ale nakonec to kvůli zapomenuté zimě nebylo potřeba.
Při plánování letošního soustředění na jednom podzimním švihu, mě Vojta zaskočil myšlenkou, že pojedeme na Mallorku na 2 měsice. A vzhledem k tomu, že jsem měl zrovna asi slabší chvilku (rozumějte, že jsem sotva popadal dech, tepy 180, no prostě jak to tak klasicky s Vojtou bývá), tak jsem mu na to kývnul.
Práce mě už doma tolik nedrží (a navíc se dá dělat přes internet), rodina zatím také ne (Janča je ráda, že se mě zbaví), tak proč si nevyzkoušet trénovat 2 měsíce jako profík.
Přes internet jsme našli soukromý byt na pronájem v S’Arenal. Z původní avizované ceny za pronájem jsme dostali asi 60% slevu díky tomu, že není sezóna a také kvůli délce pobytu. Takže nás nakonec tato sranda vyjde levněji, než dva 14denní pobyty v hotelu. A ještě za námi můžou přijet kamarádi na návštěvu. Jedinou nevýhodou je, že člověk si musí sám vařit. Což se teda nakonec ukázalo jako celkem výhoda. Omezili jsme ranní a večerní přežírání, které většinou při stravování v hotelech bývá na denním pořádku. A také jsme se naučili vařit nějaká zajímavá jídla (čočka na kyselo alá babička Truhlářová, smažené krevety podle Jany U. atd.).
Další povídání o prvních týdnech zde bude brzy následovat ;-)
