V sobotu 16. srpna se konalo v Německé Žitavě (nedaleko Liberce) mistrovství světa v terénním triatlonu. Již loni se v Německu jel SP a jednalo se o jeden z nejlépe připravených závodů na kterých jsem byl. Letos to Němci posunuli ještě o úroveň výš.
Prezentace a breefing závodníů probíhal o den dříve (povinné). Tam nás rovněž seznámili se všemi pravidly, která nejsou tak často dodržována na běžných závodech.
V sobotu již byly na plánu vlastní závody. Ráno startovali závodníci v Age Group (věkových kategoriích), poté následovala místní Easy varianta OSee Challenge a program vrcholil startem Elite žen a mužů.
Na startu se sešli závodníci opravdu z celého světa. Den předem jsem měl možnost si při pasta party prohodit pár slov z triatlonistou z Argentiny nebo známým Michaelem Weissem z Rakouska.

Sobotní počasí bylo opravdu divoké. Střídala se průtž mračen se sluníčkem a člověk opravdu něvěděl co může čekat. Dalším otázníkem bylo plavání. ITU celou dobu strašila, že se poplave bez neoprénů (voda měla 21 st. a vzduch snad 15 st.). Rozlousknutí přišlo hodinu před startem. Plavalo se bez gumy. Nakonec mi ani zima nebyla. Jednak na chvíli vykouklo sluníčko, druhak jsem byl dost nervózní (přece jen MS je něco jiného než závod doma ve Žlutkách) a do třetice ani jsme se nemohli jít rozplavat.

Start z pláže a 2 okruhy po 750 metrech s krátkým přeběhem. Na druhé bóji mi cukla skupinka a tak jsem se celou dobu plácal s nějakým Holanďanem. Navíc jsem nechtěl přepálit jako minulý týden v Prachaticích. Časově takový letošní průměr.
Prvních 10 km na kole to jelo super. Zpevněné cesty , lehce podmáčené, ale nic strašnýho. Od začátku jsem cítil, že nohy táhnou skvěle a předjížděl jsem jednoho závodníka za druhým. Jen škoda, že jsem se s nikým nemohl svézt. Dalo by to určitě nějakou minutku k dobru.
Od 10. km jsme najeli do bahnitého koryta a opustili ho až kousek před dojezdem. Tolik bahna jsem snad ještě nezažil. Trať už byla hodně rozježděná stovkami závodníků, kteří startovali před náma.
První stojku na Libín strkám – jako všichni. Tohle opravdu nešlo. Sjezd z Libína v rámci zachování zdraví ☺ Na louce před pár desítkama diváků předvádím krásné salto přes řidítka, ale dopad je do měkkého. Kloužu se po bahně pár metrů. Dojíždí mě Vašek a chvíli kecáme. Drží se kousek za mnou až pod druhou stojku, kde se potkáváme i s Lenkou Cibulkovou a Tomášem Jiránkem. Lence odjíždíme, Vašek má defekt a Tomáš mi cuká ve druhém drsném sjezdu, kde srabácky vedu kolo opět po svých. Nedařilo se mi zacvaknout tretru do pedálů a bez toho by to bylo o život. Trošku jsem byl za to i rád, že jsem to nemusel jet ☺
S kolem jsem neměl žádný technický problém a musím svého Maxbike pochválit, že to tak krásně zvládnul.
Na běh vyrážím kolem 30. místa. Naštěstí jsem obul svoje drapáky Inov-8 X-Tallon 190 (nejlehčí krosové běžecké boty na světě) a tak jsem v podmáčeném a bahnitém terénu měl velkou výhodu oproti klouzajícím se soupeřům. Na 9 kilometrovém okruhu jich ještě několik předbíhám a dokončuji závod na 23. místě.

V mé krátké triatlonové kariéře se jednalo zatím o nejprestižnější závod, kterého jsem se účastnil. Načerpal jsem tam spousty zkušeností, nejenom těch závodních, ale celkově i