Nové a ještě náročnější tratě připravil Tomáš Langahmmer pro závodníky 11. ročníku Krušnomana. Dle jeho vlastních slov se jedná o nejnáročnější duatlon v Evropě a já musím potvrdit, že to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem.

Se startovním výstřelem jsme vyrazili s parťákem Frantou a dalšími 200 závodníky vstříc krušnohorské sjezdovce. Hned v prvním 5km okruhu jsem si uvědomil, že to bude opravdu dřina. Prudké seběhy a výběhy, singletracky mezi stromy a traverz po sjezdovce k cíli, tak by se dal shrnout běžecký okruh. Po 20 min. jsme doběhli do depa a vyrazili na své jednostopé miláčky.

Na běhu si nikdo nevybudoval moc velký náskok a tak jsme brzy vytvořili 5ti člennou skupinku Honza Wainer, Ruda Cogan, Lukáš Slatinský, Vašek Holub a já. Poklidným tempem po rovinách a krutým tempem do kopečků jsme se drželi téměř celé první kolečko na dohled, usmívajíc se na projíždějící rozhodčí a kameramani České televize.
V závěrečném stoupání prvního okruhu za to Vašek opět zabral a já stále musel myslet na to, jestli mu někdo řekl, že to není kopec na 5 min. ale na půl hodiny. On to asi nakonec věděl a nastolené tempo udržel. Já s Rudou jsme ho takticky ☺ nechali cuknout. (taktika v tom hrála až tu druhou roli, hlavní bylo, že moje nohy nemají rádi, když jim  Garmin ukazuje dlouho tak vysoké watty). S Vaškem nakonec odjel i Honza a Lukáš a tak se naše správná pětka rozpadla.
Druhý cyklistický okruh nepřinesl žádné zajímavé zvraty, ale pouze déšť který jako vždy velice zpříjemnil sjezdy na jinak skvěle jedoucích Zippech  404 zapůjčených od Jana Kubeše. Moje nohy byly tak zatuhlé z těch kopců a zimy, že jsem myslel pouze na to, abych je při sjezdu pořádně vytočil, až jsem zapomněl vyndat nohy z treter a musel depo proběhnout v botech.

Do druhého 15 km běhu jsme vyráželi s Rudou se zhruba 3 min. zpožděním na vedoucí trio. Tušil jsem už od prvních metrů, že dneska to nepůjde jako vždycky a moje obavy se staly skutečností. Dva okruhy ze tří jsem se trápil a bojoval spíše sám se sebou než se svými soupeři. Ztráta na Vaška s Lukášem se nezmenšovala a Honza naopak všem utíkal. Ve třetím okruhu jsem do sebe hodil Energy Booster od Isostar a moje nohy se probrali k životu. Sebral jsem tedy poslední zbytky sil a začal ukrajovat vteřinky z 2 minutové ztráty na druhé místo. Ve stoupání na singletracku v lese jsem zahlídnul Vaškova záda, v klesání 1,5 km před cílem jsem už Vaška míjel. Na sjezdovce bojoval s posledními metry Lukáš. Po pár chvilkách jsem už byl za jeho zády a ve spíše chodeckém souboji než bežeckém jsem ho cca 500m před cílem předešel. Nakonec spokojen se druhým místem jsem se dokodrcal do cílové rovinky.