Jako krabi na Czechmanovi
Dívám se na sobotní předpověď počasí a meteorologové nám slibují první letošní třicítku. To budou, stejně jako loni, příjemné 4 hodiny vaření se za živa. Vysoké teploty mi většinou nevadí, ale po zkušenostech z loňska beru přípravu zodpovědněji a snažím se sypat více soli a pít Magnesii celý týden před závodem. Vyladění probíhá dle plánu, poslední tréninky ukázaly dobrou formu, a tak se těším na největší triatlonový svátek v ČR.
Dostávám se na místo překvapivě včas a připraven, takže žádné zmatky před závodem a alespoň debatuji se všemi známými. Ve startovní tašce mě trošku překvapují igelitky do depa, kam je potřeba si připravit věci na kolo a běh. Nejsem na to zvyklý, a tak nad tím chvíli přemýšlím, abych pak neztratil drahocenné vteřinky.
Do vody skáču už půl hoďky předem a kvalitně se rozplavávám. Ukazuje se to jako lepší varianta než start z “místa”. Budu si to muset pamatovat do příště. Na druhou stranu, když je jindy zima, tak se prostě do tý vody nechce. Pět minut před dvanáctou už jdu šlapat vodu, abych byl v první lajně. Letos se startuje z vody, takže se nemusíme vařit na suchu. Komentátor Vlado tak dlouho šprýmuje s diváky a závodníky, až nakonec omylem odstartuje závod o nějakou tu minutku dříve a masa 700 plavců se už nedá zastavit.
Díky průzračné vodě se ani nedívám na směr kudy plavat a hlídám si pouze nohy plavců přede mnou. Na první bójku je to dost daleko, ale alespoň se u ní nestrkáme. Na druhou bójku je to ještě dál a mě už to přestává bavit. Začínám se těšit na kolo. Výlez z vody, brejličky z očí, chytit sňůrku a svléknout se z gumy. První depo zvládám celkem rychle.
Dávám bacha na čáru a skáču na kolo. Začíná stíhací závod. Po 15km chytám druhou skupinu s Petrem Vabrouškem a Honzou Šnerbergem, ale bohužel se nejede tak rychle, jak bych si představoval, takže spíše udávám tempo sám. Stáhli jsme poměrně dost na první skupinu. Nevím jak se to vyvinulo vzadu, ale do druhého kola jedeme s Vabrem sami. Předjíždíme Honzu Jakubíčka a pokračujeme dál. 20km do cíle a začínám se pomalu vařit. S Vabrem se střídáme v držení tempa a sjíždíme pár dalších borců, co odpadli z prvního balíku.
Před depem zvolňujeme, šup s kolem do stojanu a jde se pro tašku. Čekám rychlý běh, takže beru ponožky a zavazuju boty na tkaničky místo klasických stahovacích gumiček. První kiláky spolupracuji s Tomášem Řenčem a střídáme se v držení tempa. I když mi tempo kolem 3:50/km přijde spíše jako svižnější výklus než závodní rychlost, tak stále nejde zrychlit. Každé polití v tomto počasí je jak kropení živou vodou, ale bohužel ho není dost. S přibývajícími kilometry předbíhám další soupeře a postupně se dostávám na 5. místo. Dál už to nejde. Poslední 2km, zkouším ještě zabrat, ale ztráta je moc velká, takže lepší už to nebude.
Dostávám se na místo překvapivě včas a připraven, takže žádné zmatky před závodem a alespoň debatuji se všemi známými. Ve startovní tašce mě trošku překvapují igelitky do depa, kam je potřeba si připravit věci na kolo a běh. Nejsem na to zvyklý, a tak nad tím chvíli přemýšlím, abych pak neztratil drahocenné vteřinky.
Do vody skáču už půl hoďky předem a kvalitně se rozplavávám. Ukazuje se to jako lepší varianta než start z “místa”. Budu si to muset pamatovat do příště. Na druhou stranu, když je jindy zima, tak se prostě do tý vody nechce. Pět minut před dvanáctou už jdu šlapat vodu, abych byl v první lajně. Letos se startuje z vody, takže se nemusíme vařit na suchu. Komentátor Vlado tak dlouho šprýmuje s diváky a závodníky, až nakonec omylem odstartuje závod o nějakou tu minutku dříve a masa 700 plavců se už nedá zastavit.
Díky průzračné vodě se ani nedívám na směr kudy plavat a hlídám si pouze nohy plavců přede mnou. Na první bójku je to dost daleko, ale alespoň se u ní nestrkáme. Na druhou bójku je to ještě dál a mě už to přestává bavit. Začínám se těšit na kolo. Výlez z vody, brejličky z očí, chytit sňůrku a svléknout se z gumy. První depo zvládám celkem rychle.
Dávám bacha na čáru a skáču na kolo. Začíná stíhací závod. Po 15km chytám druhou skupinu s Petrem Vabrouškem a Honzou Šnerbergem, ale bohužel se nejede tak rychle, jak bych si představoval, takže spíše udávám tempo sám. Stáhli jsme poměrně dost na první skupinu. Nevím jak se to vyvinulo vzadu, ale do druhého kola jedeme s Vabrem sami. Předjíždíme Honzu Jakubíčka a pokračujeme dál. 20km do cíle a začínám se pomalu vařit. S Vabrem se střídáme v držení tempa a sjíždíme pár dalších borců, co odpadli z prvního balíku.
Před depem zvolňujeme, šup s kolem do stojanu a jde se pro tašku. Čekám rychlý běh, takže beru ponožky a zavazuju boty na tkaničky místo klasických stahovacích gumiček. První kiláky spolupracuji s Tomášem Řenčem a střídáme se v držení tempa. I když mi tempo kolem 3:50/km přijde spíše jako svižnější výklus než závodní rychlost, tak stále nejde zrychlit. Každé polití v tomto počasí je jak kropení živou vodou, ale bohužel ho není dost. S přibývajícími kilometry předbíhám další soupeře a postupně se dostávám na 5. místo. Dál už to nejde. Poslední 2km, zkouším ještě zabrat, ale ztráta je moc velká, takže lepší už to nebude.
Po závodě je mi tak blbě, že do sebe nedokážu dostat žádné pití natož jídlo a na otázky všech “Tak co, jak to šlo?” odpovídám pouze “Mě je blbě”. Koupačka v jezeře trochu pomáhá, ale ne na dlouho, ledování je taky fajn, ale stále se to nelepší. Cenu za 2. místo v kategorii ještě zvládám přebrat, ale vyhlášení v celkovém pořadí už slyším ze stanu záchranářů s kapačkou v ruce. Alespoň si to užil táta místo mě ☺
